Obecně:
Nás Ranč se nachází v malebné krajině Vysočiny plné luk a rozlehlých lesů. Areál není nijak velký ale máme velkou kapacitu až pro 150 koní.
Teď něco málo o nás. Moje přezdívka je Kiwik a tak mi prosí říkejte. Aktivním sbíráním modelů se zabývám asi 8 let. Před zmiňovanými osmi lety jsem dostala svého prvního koníka značky Schleich, Veronicu. A pak se rozjela mánie modelů koní ale teprve nedávno jsem se dostala ke svému prvnímu modelu koně Breyer, Sapphire. Počet koní: Schleich 80+, Breyer traditional 13, Breyer classic 0, Papo 1, Collecta 3. To by bylo zatím vše. Profilky jednotlivých koníků budu přidávat do fotoalba.
Podrobněji: (nevím jestli se to někomu bude chtít číst :D)
Jak jsem se vůbec dostala ke sbírání?
Začalo to tím, když se mamka vrátila z lázní a přivezla mě a sestře malé suvenýry. Byl to rok myslím 2005. Mezi nimi byl i náš první Schleich a to hříběcí klisnička holštýnského koně - Veronika. Jezdila všude se mnou a protože jsem si v té době ještě neuvědomovala, že je to sběratelský model, taky podle toho vypadá. :/ Pak jsem na vánoce dostala dva další a to Drafta a Bleska (Thunderbolt). Sestra tenkrát dostala Mlhu. Kamkoliv jsme jeli jeli koně zase s námi. Každé další Vánoce nějaký přibyl a tak se naše sbírečka pomalu ale jistě rozrůstala. V roce 2008 jsme se stěhovali a v té době u nás bylo něco kolem 15 koní. Po přestěhování jsem na chvíli sbírat přestala. V novém domově se mi nelíbilo a vypěstovala jsem si velký strach z lidí co kolem mě chodili. Nesla jsem si to trauma ještě hodně dlouho a doteď jsem se ho nezbavila. (A to už je to sedm let) Neměla jsem v nové škole žádné kamarády a všichni mě šikanovali (Až na Andreu Vydřihostovou - její jméno si budu pamatovat na věky. moc mi pomáhala a držela ostatní dál ode mě). Nakonec jsme se po pěti měsících odstěhovali na Vysočinu. Tady se mi líbilo mnohem víc. V nové třídě jsem si našla kamarády a objevila jsem suprovou hračkárnu. Tak na náš ranč přibývali další a další podle toho kolik jsem dostávala za vysvědčení a tak. V našem malinkém bytě ale nebylo skoro žádné místo a tak jsme se zase plánovali přestěhovat. Nakonec k tomu došlo v roce 2010. V novém bytě jsme se sestrou měli mnohem větší pokojík a modýlky se v pohodě vešly na skříňky. V době od roku 2011-2012 přibylo do naší sbírky nejvíc modelů. Byla jsem v té době v hlavní části puberty ale neprojevovala se jako u jiných. Já jsem prostě měla potřebu mít nové a nové modely. Přibylo jich za ten rok kolem třiceti. :) V roce 2013 jsme se jednou vraceli z tréninku na sjezdovce (ve vedlejším městě) (( a ano závodila jsem v obřím slalomu)) a jen tak jsem se zmínila že tam by se mi líbilo víc. No a tak to dopadlo, že jsme se zase stěhovali. NIKDY té věty nebudu litovat. Pak následovala další vlna šílenosti. Objevila jsem Breyer! No asi si dokážete představit jaké to je když vás něco tak strašně zaujme že to prostě musíte mít. A tak se stalo, že 6.10.2013 k nám doputoval první Breyer - Spphire. Pak přibývali další a další a přibývají do teď. :)
Blahopřeji všem co se dočetli až sem. :D
Ještě nikdy jsem celý svůj život nepopisovala tak je to možná kostrbaté a možná i nějaké drobnosti chybí. :)
Kiwik
Na hlavní stránku
Žádné komentáře:
Okomentovat